Měla jsem to štěstí, že jsem se díky EYFDM mohla zúčastnit prekonferenční stáže přímo ve Štrasburku. Moje stáž proběhla v ordinaci u lékařky Chloé. Jako mnoho praktických lékařů zde i ona fungovala ve sdružené praxi (čtyř lékařů) a zároveň byla pedagogicky činná na univerzitě. Byla tak laskavá, že mě po dobu stáže ubytovala u sebe doma.
Co mě na stáži překvapilo? aneb několik rozdílů oproti praxi, na kterou jsem zvyklá v ČR:
Lékař nepracuje se sestrou. Sestra ale dochází několikrát týdně a samostatně dispenzarizuje vybrané pacienty (zde to byly např. programy odvykání kouření nebo nutriční poradenství).
V ordinaci neprobíhají žádné odběry, minimum POCT. Z testů na místě jsem viděla jen Strep test. Pro nás nepostradatelné CRP se zde prakticky nevyužívá. Rozhodnutí o nasazení antibiotik tedy probíhá čistě na základě klinických příznaků a fyzikálního vyšetření, příp. skiagramu hrudníku (s podobným přístupem jsem se setkala na stáži v Nizozemsku). Zároveň se-což lze na základě statistik tvrdit obecně o západní Evropě-s antibiotiky více šetří.
Kompletně objednávkový systém, jehož chod zajišťuje sekretariát. Žádné telefony během práce s pacienty. Absolutní klid na konzultaci, která standardně trvá 20 minut.
Pro francouzské lékaře je typická delší pracovní doba-zpravidla nekončí dříve než v 18 hodin. Oběd ovšem trvá nejméně hodinu.
Každý lékař zde měl pouze cca 800 registrovaných pacientů, což bylo dáno i umístěním ve velkém městě. Praktici jsou zde placeni za konzultaci, nikoli kapitačně.
Měla jsem možnost účastnit se návštěv u pacientů doma. Většina byli senioři, které kromě obvyklých somatických stesků trápí samota. Profesionálně je o ně postaráno-funguje denní domácí péče i fyzioterapeuti. Pocit sociální izolace (nejen ve stáří) je nicméně velké téma naší “vyspělé” společnosti.
Zakončila bych tento článek tím, že se mi moc líbila úroveň komunikace na úrovni pacient - lékař, ale i vzájemně mezi lékaři. Francouzi si obecně potrpí na formu. Papírování se zde nevyhnete, přestože v elektronizaci zdravotnictví jsou o něco dál než my (snad kromě e-receptu, který je tu zatím v začátcích). Zároveň je pro ně důležitý osobní kontakt; preskripci medikace ani pracovní neschopnost moje školitelka neumožňovala bez osobní návštěvy pacienta. Lékaři se mezi sebou skrze zdravotnickou dokumentaci oslovují s úctou, lékařské zprávy někdy připomínají dopisy, ve kterých spolu odborně diskutují o pacientovi, kterého mají v péči. Možná i proto tráví v práci tolik času. Tento fenomén ‘kultivované komunikace’ / kolegiality je nicméně celkem inspirující.
Děkuji Mladým praktikům a EYFDM za unikátní možnost vidět fungování francouzské lékařské praxe!
MUDr. Tereza Luňáková
Používáme soubory cookies
Na našich webových stránkách používáme soubory cookies. Některé z nich jsou nezbytné pro správné fungování webu, zatímco jiné nám pomáhají vylepšovat a optimalizovat uživatelské prostředí. Více informací
