duben 2024
“LOVAH exchange” je příležitostí pro mladé praktiky z Evropy nahlédnout do fungování praxí nizozemských lékařů následovaná mezinárodní prekonferencí a národní konferencí pro mladé praktické lékaře z celého Nizozemska. Letos se konal již 15. ročník této konference a já jsem spolu s dvacítkou kolegů ze všech koutů Evropy a čtyřmi kolegy z ČR měla to štěstí se celé akce zúčastnit.
Díky záštitě Mladých praktiků, posléze EYFDM, jsme měli vstup na konferenci zdarma a taktéž ubytování včetně hotelových snídaní. Během stáží u praktických lékařů jsme byli zpravidla ubytováni přímo u nich doma.
Moje stáž probíhala v městě Roosendaal, ve sdružené praxi zkušeného školitele Sana. Ihned mě upoutala personální a prostorová vybavenost jeho praxe. První kontakt zprostředkovávají recepční zodpovědné za objednávání pacientů a organizaci agendy, dále jsou zde sestry / asistentky samostatně provádějící různé výkony - např. gynekologické stěry, ošetření ran, ale i dispenzarizaci pacientů s kardiovaskulárními onemocněními, asthma bronchiale, diabetem ap. Lékař zpětně zkontroluje zapsané hodnoty a v případě potřeby upravi medikaci, bez nutnosti osobní přítomnosti u každé kontroly. Toto rozdělení kompetencí a delegace zodpovědnosti mu umožňuje plně se věnovat objednanému pacientovi, na kterého má zpravidla vyhrazených 15 minut.
Působivé vstupní prostory roosendaalské nemocnice
O systému specializační přípravy nizozemských praktických lékařů se lze podrobněji dozvědět v podcastu Praktici v epizodě 34 s Mirte Van den Broek. Jednou z podmínek udělení akreditace pracovišti ke školení je samostatná místnost pro školence. Ten pak po zaučovací době může začít přijímat své pacienty, nejprve v pomalejším tempu 30 min na konzultaci, s možností porady se zkušenějším kolegou ve vedlejší místnosti. Po čase se doba konzultace zkracuje na 15 minut.
Komunitního ducha a možnost sdílení zkušeností a učení se navzájem umožňuje každotýdenní scházení se mladých praktiků v regionálním centru pro výuku, kde probíhají přednášky. Důraz je kladen na výuku komunikace, a to ve spolupráci s psychologem. Návštěvy pacientů probíhají jako konzultace, lékař naslouchá, uklidňuje, vysvětluje.
Jedna z rad, kterou mi předal můj jednodenní školitel San, zněla asi takto: “My, lékaři, nejsme něco víc než pacienti - nejsme autority, které rozhodují o jejich životě. Máme ale navíc informace, vědomosti. Ty s nimi máme sdílet a skrze ně jim pomoci udělat co nejlepší rozhodnutí.”
Dále mi představil systém I C E, který je výhodné uplatňovat při konzultacích:
Když zjistíme, proč skutečně přichází, můžeme najít řešení ke spokojenosti obou stran. Umění komunikace je navíc zásadní i proto, že se s pacienty nezřídka řeší i náročná témata jako je dobrovolné asistované ukončení života (eutanázie). Právě praktičtí lékaři jsou k tomuto aktu totiž nejčastěji povoláni. Při večerním rozhovoru u šálku čaje se Sanem, kdy mi vyprávěl, že několikrát do roka provede eutanázii, se mi otevřel naprosto nový a, upřímně, trochu děsivý svět. S odstupem času a po diskusích, které proběhly v rámci prekonference na toto téma, jsem ale o něco více pochopila smysl a smysluplnost tohoto aktu, který zlegalizovalo jen několik málo států světa, k nimž se recentně připojilo Španělsko, Portugalsko a Francie.
Praktik Sam a jeho zdravotní středisko
Pokud se vrátím k praktickému fungování místních ordinací, inspirující je prakticky kompletní elektronizace dokumentace. Stohy papírů a kartotéky zde nenajdete. Praktický lékař má online přístup k vyšetřením a zprávám od specialistů. Pokud chce pacienta delegovat ke specialistovi, v databázi se souhlasem pacienta vybere dané pracoviště, kde vidí i přibližný čas objednací doby, který může v případě potřeby v žádance urgovat. Pacienti, kteří preferují neelektronickou formu, mohou dostat papírovou žádanku a objednat se sami.
Zajímavé je, že se zde nedělají prevence. Laboratorních testů na místě se provádí méně než u nás - měla jsem dojem, že si lékař častěji vystačí s fyzikálním vyšetřením a rozhovorem v kombinaci se znalostí pacienta. Za celý den jsem neviděla ani jeden test CRP (přestože sama bych ho nejméně u dvou případů indikovala). “Jaké mám CRP?” tedy zřejmě není otázka, která by nizozemského pacienta zajímala. :-) Praktik navíc nepíše neschopenky, s běžnými virózami, nejčastěji samouzdravnými, se tedy v ordinaci setká méně. Antibiotika předepisují méně, někdy možná více riskují? Zřejmě je i pacienti méně vyžadují? D-dimery, troponiny ani NT-proBNP praktici vůbec netestují. Možná i proto, že na výkonech nejsou finančně závislí - kromě kapitace jsou pojišťovnou placeni za každou konzultaci, ať už je naplněna jakkoli - s délkou konzultace se platba navyšuje, od 8 do 30 eur.
Zajímavostí je i fungování GP-emergency – pohotovosti, kde se praktici střídají večer a o víkendech v pěti až osmihodinových směnách. Většinu neurgentních pacientů (údajně až 50 %) odfiltrují telefonistky s minimálně ročním výcvikem, které ale nemusí mít žádné diplomované zdravotnické vzdělání. Je udivující, jak zodpovědná a náročná role je jim svěřena, ale zřejmě to dobře funguje a díky jejich práci je čas na závažné a urgentnější případy. Mnoho praktických lékařů prý nemá svoje vlastní praxe a slouží pouze tuto pohotovost.
Po nabitém a velmi zajímavém dni u mého školitele následovala společná večeře, setkání s jeho kolegyní lékařkou a návštěva noční pohotovosti pěkné moderní nemocnice. Další den jsme se rozloučili, abych se vlakem přesunula na místo setkání s ostatními účastníky výměny - do města Hertogenbosch. Tam se odehrála prekonference ve znamení přednášek a diskuzí na téma péče o občany bez domova a téma paliativní péče, zakončená společnou večeří.
Neurovědec přednášející o muzikoterapii rozezpíval a roztančil halu tisíce účastníků
Následující den probíhala samotná konference nabitá aktuálními, neotřelými tématy a završená úžasnou afterparty s živou kapelou.
Celá akce byl pro mě skvělý zážitek, za jehož umožnění moc děkuji Mladým praktikům. Není nad to vědět, že je nás v této profesi tolik mladých lidí, že se můžeme společně oficiálně i neoficiálně setkávat, bořit hranice a navzájem se inspirovat.
Tak ještě jednou díky a na shledanou!
Tereza Luňáková - rezidentka v oboru VPL
