Prekonferenční stáž, prekonference EYFDM a WONCA World konference 2025 v Lisabonu

16. 9. - 21. 9.

Konference praktických lékařů z celého světa (WONCA World) konající se jednou za dva roky, se letos odehrála v Portugalském hlavním městě Lisabonu od 16. 9. - 21. 9. Před samotnou konferencí proběhla Prekonference spolku mladých lékařů (YDM) na stejném místě a obě události se tak volně prolnuly. Toto přilákalo rekordní účast praktických lékařů, dorazilo více než 4000 kolegů ze 130 zemí. Přijela i početná delegace mladých praktických lékařů z Česka (celkově 8 účastníků).

Už jen výběr místa konání celé akce, portugalská metropole Lisabon, byl trefou do černého. Tohle nádherné, historické město, jehož architektura dává na odiv bohatství bývalé koloniální mocnosti je neuvěřitelně kouzelné. Úzké, křivolaké uličky táhnoucí se kopcovitým reliéfem, některé s domy ozdobenými tradičními azulejos - modrobílé, ručně malované obrazce na kachlích, případně širší ulice, kterými projíždí historické, žlutě zbarvené tramvaje, to vše zanechává neopakovatelnou atmosféru.

Vše odstartovala prekonfereční stáž, které se zúčastnila mladá praktická lékařka Hana Ruferová. Stáž probíhala v  portugalské ordinaci, zde vypráví o své zkušenosti:

“Velmi cennou součástí byla možnost nahlédnout do portugalských ordinací primární péče. Navštívila jsem USF Feijó v Almadě v Lisabonu, kde mě zkušené přátelské lékařky Dr. Anaísa Silva a Dr. Fatima Santos provedly běžným provozem. Bylo zajímavé sledovat, jak odlišná  přitom stejná je primární péče v Portugalsku oproti naší. V zdravotních centrech, takových poliklinikách, pracují výhradně praktičtí lékaři spolu se zdravotními sestrami a administrativními pracovníky. POCT metody zde nemají, ani ty pro nás základní, bez kterých se nám už pracuje nekomfortně. Přístrojové vybavení je oproti našim standardům velmi základní – fonendoskop, teploměr, tonometr a papírek k semikvantitativnímu vyšetření moče. Všechny ostatní výkony jsou zajišťovány nemocnicí. Tento model je typický zejména pro velká města. Měla jsem příležitost být přítomna u různých druhů konzultací – od preventivních prohlídek a dispenzárních kontrol chronických pacientů až po gynekologické vyšetření ženy v šestinedělí. Organizace financování se od českého systému výrazně liší, ale pacient by rozdíl nepoznal. Také v Portugalsku jsou pacienti registrováni u „svého“ praktického lékaře, typicky v počtu 1600–1800 na jednoho lékaře. Lékaři jsou ovšem státními zaměstnanci s fixním platem a vpodstatě “umístěnkou”. Nejsou tedy placeni výkonově, ale tým může získat bonifikace podle kvality poskytované péče – například pokud mají hypertonici dlouhodobě dobře kontrolované hodnoty TK nebo diabetici pravidelně sledované glykemie. Portugalský systém nabízí rovný přístup k péči, ale méně flexibility pro lékaře samotné a zároveň se mi zdá, že i méně motivace k zlepšování se.” 

Následovala prekonference mladých praktických lékařů z celého světa (Young Doctors' Movement), které se zúčastnilo přes 300 mladých praktických lékařů ze všech koutů zeměkoule. Ústřední motto “Future-proofing family medicine” jasně rezonovalo celým programem – probírali jsme udržitelnost zdravotních systémů v ekonomické, personální i ekologické rovině a nezastupitelnou roli primární péče při dosahování těchto cílů.

Doktorka Ruferová ovšem do Lisabonu nevyrazila jen jako posluchačka, ale jako spoluautorka šesti workshopů s velmi pestrou tématikou. Otevřela se témata komunikace v paliativní péči, dopady endokrinních disruptorů, učili kolegy jak tvořit interaktivní workshopy, diskutovali o vztahu AI a lidského rozměru či o genderově inkluzivní péči. Sdělení, která silně rezonovala s hlavním mottem konference, přilákala značný zájem účastníků.

 Konference byla také o setkávání. Na setkání WONCA Working Party on Women and Family Medicine pod vedením španělské kolegyně Pauly Sala Ivars, nově zvolené prezidentky European Young Family Doctors Movement (EYFDM), představily projekt mapování skupin zaměřených na ženské zdraví v Evropě, který Hana Ruferová koordinuje.

Při neformálních lifestylových aktivitách - ranních bězích či procházce za východu slunce, společenském večeru v botanické zahradě i na proslulé Dutch Party - právě tam, v úplně obyčejných chvílích, se rodily rozhovory a navazovaly kontakty, které dodávají konferenci další, hlubší rozměr.

 

Hlavní konference WONCA World 2025 nesla téma „New Vision for Primary Health Care and Sustainable Development“. Přednášky se věnovaly sociálním determinantám zdraví, roli komunity, ekologickému dopadu našich každodenních rozhodnutí i etickým a empatickým aspektům medicíny v éře umělé inteligence. Zaznělo ale také, jak lze umělou inteligenci využívat efektivně – například k delegování rutinních úkonů či k analýze dat – abychom získali více prostoru pro samotné pacienty a mohli jim poskytovat kvalitnější a osobnější péči.

Umělá inteligence (AI) v ordinaci praktického lékaře byla častým tématem jak na prekonferenci, tak i na samotné konferenci. Diskutovalo se zejména o tom, že AI může být cenným pomocníkem v oblasti zpracování dat, technických analýz a využívání deduktivních algoritmů – tedy tam, kde je zapotřebí efektivita a přesnost. Lékař má však navíc to, co AI nahradit neumí: city, empatii, intuici, schopnost vnímat širší kontext a kreativně reagovat na konkrétní situaci (Moravec´s paradox of AI). Umělá inteligence má obrovský potenciál, ale jen pokud se ji naučíme využívat moudře – jako nástroj, který slouží člověku, nikoli naopak.

Praktickým příkladem využití AI může být práce s pacientem, který má nízkou adherenci k léčbě nebo špatně rozumí doporučením – například cizinec s jazykovou bariérou. AI dokáže přizpůsobit vysvětlení pacientovi „na míru“: použít jeho jazyk, jednodušší slovník nebo konkrétní příklady z jeho prostředí. Pokud farmář nechápe důležitost pravidelného užívání léků na vysoký krevní tlak, AI může situaci vysvětlit srozumitelně – třeba přirovnáním k nutnosti pravidelné zálivky polí, aby úroda neuschla. Lékař si pak může nechat vysvětlení přeložit do češtiny i do cizího jazyka, aby měl jistotu, že pacient skutečně porozuměl.

Stejně přínosné byly i workshopy ohledně komunikace s pacientem. Prvním z nich byla technika motivačního rozhovoru – empatický, na pacienta zaměřený způsob komunikace, který pomáhá lidem nalézat vlastní motivaci ke změně chování. Místo tradičního udílení rad se klade důraz na aktivní naslouchání, posilování vnitřní motivace a společné plánování dalšího postupu. Prezentace zdůraznila čtyři klíčové fáze tohoto přístupu – navázání vztahu, zacílení, vyvolání motivace a plánování – a ukázala, jak může tento styl vedení rozhovoru posílit důvěru pacienta, snížit jeho odpor ke změně a zvýšit pravděpodobnost trvalé změny životního stylu.

Další workshop se zaměřil na přetrvávající tělesné symptomy, které představují stále podceňovanou, ale závažnou zátěž pro pacienty i zdravotní systém. Byla zdůrazněna potřeba transdiagnostického přístupu, který chápe tyto symptomy jako důsledek komplexní interakce biologických, psychologických a sociálních faktorů – a nikoliv jako „nevysvětlitelné“ nebo „psychosomatické“ potíže. Přednášející poukázali na to, že tradiční rozdělení mezi somatické a psychické poruchy je zastaralé a vede ke stigmatizaci. Naopak, personalizovaná péče založená na validaci pacientovy zkušenosti, citlivé komunikaci a zaměření na individuální mechanismy udržující symptomy může vést k efektivnější léčbě. (Pokud byste měli zájem se o tomto tematu dozvědět více, na Lancetu je volně přístupný článek s názvem “Persistent physical symptoms: definition, genesis, and management“.) Obě prezentace se tak spojily v důraz na respektující, lidský a vědecky podložený přístup k pacientům, jejichž potíže se často nevejdou do jednoznačných diagnóz.

Workshop: Umíme vytvořit bezpečné prostředí pro přeživší domácího násilí (DN)?

DN je časté, podle zprávy  WHO z r. 2018 jej v nějaké podobě zažije ⅓ žen. Ve větší skupině je vysoká pravděpodobnost, že tu nějací přeživší (v ČR se častěji používá termín oběti) DN budou. Jako zdravotníci můžeme být jediní, na koho se mohou obrátit. Proto potřebujeme vědět, jak funguje trauma a poznat příznaky. Základní je důvěra mezi lékařem a pacientkou, bezpečí, postupné zeschopňování (angl. empowerment), protože sama žena se cítí bezmocně  a má pocit, že je v pasti a nevidí žádné možnosti řešení.

Identifikace může být složitá: potíže mohou imponovat “divně” a psychosomaticky. Stojí se za to zeptat, proč si myslí, že má tyto potíže a co se děje doma.

Důležité je vytvořit bezpečný prostor. Použít např. větu: Vše, co řeknete, může zůstat zde. DN je časté, ale rozhodně není normální. Bylo by vhodné mít letáky v čekárně, případně QR nálepky s kontaktem na podpůrnou organizaci na WC. Např. v Portugalsku mají institut soukromé zprávy pouze pro oči lékaře.

Významným momentem pro českou delegaci byla také orální prezentace Dr. Alekseie Pashchenko v hlavním sále, která byla součástí bloku Future-oriented innovations for ‘fit-for-purpose’ family medicine services. Ve své přednášce s názvem Bionanosensor-based remote diagnostics for personalized primary care představil výsledky výzkumu, který probíhá ve spolupráci Univerzity Karlovy, Univerzity v Sassari a ČVUT. Tým vyvíjí nové fluorescenční bionanosenzory založené na funkčních nanomembránách, které umožňují rychlou, jednoduchou a neinvazivní diagnostiku z tělesných tekutin (např. moči). Díky vysoké citlivosti a stabilitě dokáží detekovat biomarkery už v picomolárních koncentracích, tedy v hodnotách typických pro časná stádia nemocí. V praxi by tak tyto senzory mohly pomoci zachytit onemocnění v jejich „okně příležitosti“, kdy je šance na účinnou léčbu nejvyšší. Cílem projektu je vyvinout kompaktní, cenově dostupná a přenosná diagnostická zařízení, využitelná přímo v ordinaci praktického lékaře, ale i v domácím prostředí pacienta. Technologie tak může zásadně posílit roli primární péče v oblasti časné diagnostiky, monitorace pacientů a personalizované léčby. Výzkum, který získal podporu Grantové agentury Univerzity Karlovy, ukazuje, jak může propojení biomedicíny, nanotechnologií a praktického lékařství otevřít nové možnosti pro budoucnost personalizované medicíny.

 Pestrost celé Woncy byla úžasná. V jednom sále se řešila paliativní komunikace, vedle toho peer support mezi lékaři a o pár dveří dál praktický workshop s dermatoskopem. Často člověk skončil úplně jinde, než plánoval, ale nelitoval.

Věříme, že i malé inovace v naší každodenní práci mohou postupně měnit velké věci.

Z Lisabonu jsme si přivezli mnoho inspirace a kontaktů, a to nejdůležitější je přesvědčení, že primární péče je zásadní pro zdraví společnosti – a že ji tvoříme společně.

Za mladé praktiky: MUDr. Natálie Kerhartová, MUDr. Kateřina Zajíčková, MUDr. Hana Ruferová, MUDr. David Gerlich, Dr. Aleksei Pashchenko Ph.D., MUDr. Kherlen Batkhurel Baigal, MUDr. Soňa Feciskaninová, MUDr. Marika Svatošová